Jan 14,2.3.18
V poslední noci před Svou smrtí připravoval Pán Ježíš učedníky na dobu Své nepřítomnosti. Věděl, že budou smutní, když už u nich nebude. Avšak Pán jim vysvětlil, že Jeho odchod k Otci pro ně neznamená žádnou ztrátu, nýbrž že je dokonce důvodem k radosti.
Když Kristus šel k Otci, připravil tam pro nás místo. A opět přijde, aby nás vzal k sobě. Očekávání Jeho příchodu bylo útěchou pro učedníky tehdy, a je také útěchou pro nás dnes. Přitom nečekáme na nějaké „místečko v nebi“, my očekáváme Jeho samého! A budeme u Něho tam, kde je On. To je naše jisté a radostné očekávání.
V dalším průběhu je pak řeč o Duchu Svatém, kterého Kristus poslal na zem po Svém nanebevstoupení. Ten Duch zůstane provždy ve věřících. I dnes bydlí v každém, kdo věří v Pána Ježíše a přijal pro sebe Jeho výkupné dílo.
Přítomnost Ducha Svatého na zemi ale není žádná „náhrada“ za přítomnost Pána Ježíše; je to něco mnohem více než to. Neboť skrze Ducha Svatého přišel Pán sám k těm Svým (verše 18 a 20). Proto můžeme vidět Pána Ježíše mnohem reálněji a mnohem obsažněji, než to učedníkům bylo možné jejich přirozenýma očima. Duch Svatý obrací pohled věřících na Krista, jak je nyní ve slávě pro nás (srovnej také s kap. 16,14).
DHIN,8/7/2016