Lukáš 22,41-44
Se zutýma nohama a s uctivým obdivem by naše srdce měla hledět na tento obdivuhodný výjev v Getsemane – kde Pán slávy se sklání v úzkostné modlitbě. Jako dokonalý, bezhříšný Člověk cítí hroznou váhu úzkosti, kterou bude muset zakrátko snést na kříži Golgoty. Bylo to dokonale lidské a správné, že si nepřeje nést tento hrozný soud Boha proti hříchu; a My se Mu klaníme pro Jeho city takto vyjádřené: „Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne.“ A přece znovu obdivujeme svatou dokonalost tohoto požehnaného Člověka, když dodává: „Ale však ne má vůle, ale tvá staň se.“ Jak vzácná je tato modlitba svaté poddanosti v tak nekonečně hluboké úzkosti.
Avšak je to jistě opět vzorem modlitby pro Jeho svaté v dobách, když před nimi stojí hluboké a vážné zkoušky. Jsme Bohem připraveni modlit se tímto požehnaným způsobem, když zármutek a tíseň stísňují srdce, a my máme před sebou něco, co se zdá být nemožné, abychom to vydrželi? V takové modlitbě se získá pravé mravní vítězství a srdce může potom čelit zkoušce s dokonalým pokojem a nekolísající odvahou.
L. M. Grant,TLIN,12/6/2011