A položil před něho chléb, aby jedl. Ale on řekl: Nebudu jísti, dokud nevypravím řečí svých… Služebník Abrahamův jsem já. A Hospodin požehnal pánu mému velice, tak že veliký učiněn jest. 1. Mojžíšova 24,33-35

Dobrý a věrný služebník (4)

Zde nalézáme tři další lekce pro všechny, kteří chtějí sloužit Pánu:

Dobrý a věrný služebník věděl, jak naléhavý je jeho úkol. Ten měl větší závažnost než jídlo a pití. Proto se nechtěl posilnit, dokud nevylíčí svou záležitost. V Janu 4,32.34 je to podobné: Učedníci chtějí Pánu Ježíši dát jíst. Ale On říká: “Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal dílo jeho.“
„Služebník Abrahamův jsem já.“ – Tak se vykázal. Byl by mohl dodat, že je nejstarší Abrahamův služebník, který „spravuje všecky věci jeho“ (verš 2). Ale pak by vedl pozornost na svou vlastní osobu. Jaké naučení pro všechny, kteří chtějí sloužit Pánu! Neboť co jsme my, kromě hliněných nádob, ke kterým se Bůh ve Své milosti sklání, aby je použil, „aby důstojnost té moci byla Boží, a ne z nás“ (2. Korintským 4,7).
Protože služebník mlčel o své osobě, mohl směle mluvit o velikosti svého Pána. A my cítíme: Dělalo mu to velkou radost, vyprávět o bohatství svého pána. – I my máme lidem představovat „ta nestihlá bohatství Kristova“ (Efezským 3,8). Kdybychom přitom vedli pozornost na sebe, účinnost toho poselství by byla oslabena. Lidé trpí hladem, a jen Kristus může utišit duchovní hlad. Jen On sám má být posluchačům „před očima vypsán“ (Gal. 3,1). DHIN,20/2/2015