Lukáš 22,31-32
Nezištná milost Pána Ježíše je vidět v opatření, které učinil pro Své svaté v lámání chleba právě ve chvíli, když nadcházelo Jeho největší utrpení. Při stejné příležitosti činí toto další milostivé opatření, protože znal stav jejich srdcí, nebezpečí, jimž byli vystaveni, a současně smutné selhání, které je zachvátí. Všichni apoštolové byli té noci tříbeni, ale Petr je zvláště vyčleněn pro zvláštní důvod kvůli své silné sebedůvěře, kterou tak rozhodně vyjadřoval. Tato sebedůvěra sama byla plevou a musí být od pšenice odváta.
Dříve než nastává tříbení, Pán se za Petra modlil. Požehnaný výsledek byl, že ačkoli Petrova důvěra v sebe samého byla zlomena, přece jeho víra v Pána Ježíše, místo aby ochabla, byla ve skutečnosti posilněna jeho smutnou zkušeností. Je požehnané mít tak věrného Přímluvce, jak nám je to řečeno v 1. Janově 2,1.
Zdalipak my, kteří jsme spaseni, si také uděláme čas pro modlitbu za slabé a chybující mezi lidem Páně? To je věrná práce pro Boha. Skutečně bychom měli být schopni rozeznat, kdy někdo je v situaci, že asi bude zkoušen bolestivým pádem, a modlit se za něho předem. Jestliže neukazuje známky pokorné nedůvěry v sebe samého a závislosti na Pánu, pak je v nebezpečí. Modleme se mnoho za duše v takovém stavu, neboť jich není málo.
L. M. Grant,TLIN,3/6/2011