3. červen

A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou… A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, které se za vás dává. To čiňte na mou památku. Tak i kalich, když bylo po večeři, řka. Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá.

Lukáš 22,17-20

Ježíšova modlitba díkčinění za Jeho vlastní oběť

Při této svaté příležitosti nemůže být žádná pochybnost ohledně povahy Jeho modlitby. Je to jediný případ v Lukášově evangeliu, kdy je nám řečeno, že „činil díky“. To řekl dvakrát: nejprve za kalich ve spojení se svátkem Fáze, který hleděl dopředu k Jeho smrti, a podruhé při uvedení večeře Páně, která měla být požehnanou připomínkou Jeho smrti. Hloubka a skutečnost Jeho citů v tomto děkování Otci, když věděl, že jen za několik hodin má být obětován na Golgotě, musí jistě pohnout naše srdce k největší vděčnosti. Jestliže On v takovou chvíli mohl takto děkovat Svému Otci za tu velkou oběť, kterou měl vykonat v náš prospěch, jak potom odpovíme my, když máme výsadu být shromážděni, abychom na Něho vzpomínali? Nechť každé srdce skutečně povstane v modlitbě děkování Jemu, který je tak nekonečně hoden.

Také bychom jistě neměli omezovat toto děkování za Jeho oběť jen na lámání chleba. Lámání chleba je požehnané společné děkování, ale srdce Božího dítěte může být při každé příležitosti pozvednuto ve velebící vděčnosti za tento požehnaný dar Otcova srdce. To dá modlitbě v každé době čerstvější libou vůni.

L. M. Gant,TLIN,23/5/2011