1. Mojžíšova 2,15
Každodenní práce – je to trápení nebo požehnání? Nejprve a především: požehnání, neboť to je Bůh, kdo dal člověku práci.
Není mnoho věcí, které my lidé máme z té překrásné první doby v zahradě Eden, z doby, kdy Adam a jeho žena Eva byli ještě před Bohem nevinní. Manželství je jeden z těchto darů Stvořitele, práce je další dar, který jim a nám zůstal zachován i tehdy, když se dopustili prvního hříchu neposlušnosti proti Stvořiteli.
O „potu tváře tvé“ je řeč teprve tehdy, když první lidský pár uposlechl hlasu hada a zhřešil proti Bohu. Původní Boží myšlenkou pro nás lidi nebylo namáhavé plahočení, stres, ale také ne bezmyšlenkovitá rutina. Bylo to konstruktivní, klidně řekneme „kreativní (tvořivé)“ zaměstnání: aktivita v zahradě libosti, místě krásy, neboť to je význam slova „Eden“.
Je pozoruhodné, že už zpráva o stvoření se zmiňuje o dvou velkých druzích práce, které ještě dnes vykonáváme! Tělesná práce, neboť člověk měl onu zahradu obdělávat a střežit ji, a duchovní práce, neboť Adam byl vyzván, aby pojmenoval zvířata v souhlasu s jejich druhem. – Ať už naše zaměstnání spadá do kterékoli z těchto kategorií: S každou čestnou prací, kterou s oddaností vykonáváme, se nalézáme v souhlasu se stvořitelskou Boží vůlí.
I když občas skutečně „v potu tváři své chléb svůj jíme“, jak to Bůh oznámil Adamovi (kap. 3,19), přesto vděčně držme: Je to od Boha požehnání, když máme práci a zaměstnání.
DHIN,27/6/2016