Lukáš 11,1
Opět je tomu tak, že kontext nám zde ukazuje charakter modlitby Pána Ježíše. Na konci 10. kapitoly pochválil Marii z Betany, protože vyvolila tu dobrou stránku, potřebnou věc, jíž bylo sedění u Jeho nohou. Nyní Jeho modlitba v kapitole 11,1 vyúsťuje v to, že povzbuzuje jednoho z Jeho učedníků, aby požádal: „Pane, nauč nás modliti se.“ Nemůžeme proto správně usuzovat, že těžiště Jeho modlitby směřovalo k tomuto zvláštnímu cíli, to jest k povzbuzení duchovního cvičení v duších Jeho učedníků? Požehnaný Mistr! Jeho modlitby byly vždy vyslyšeny. Modlit se za duchovní cvičení Božího lidu je hluboce nezbytné, jestliže mu má být požehnáno a má být veden po cestě, která je pro něho dobrá. Kdyby se za nás Pán nemodlil, naše duchovní cvičení by kleslo k nule.
Jestliže jsme se my sami naučili ceně a důležitosti vážného duchovního cvičení v modlitbě, neměli bychom hledat tvář Pána s vážnou touhou, aby druzí svatí Boží byli dotčeni a učeni Bohem modlit se? Není to takový tíživý bod pro nás, že mezi věřícími je příliš velký nedostatek modlitby a pravého obecenství s Bohem, a zjevně malé poznání toho, jak se modlit? Vzpomeňme si na Samuelova slova k Izraeli: „Ode mne také odstup to, abych měl hřešiti proti Hospodinu, a přestávati modliti se za vás.“ (1. Samuelova 12,23)
L. M. Grant,TLIN,14/5/2011