1. Mojžíšova 28,15
Toto obsáhlé zaslíbení dává Bůh patriarchovi Jákobovi, když ten byl na útěku před svým bratrem Ezauem. Lstivým podvodem si získal požehnání prvorozeného, ale zároveň na sebe přitáhl hněv Ezaua. Nyní je Jákob jako chudý uprchlík na cestě ke svému strýci Lábanovi. Avšak v noci k němu mluví Bůh.
Mohli bychom si myslet, že Bůh bude Jákobovi činit výčitky kvůli jeho špatnému chování nebo že ho bude kárat za to, že opouští zaslíbenou zem. Ale Bůh jedná zcela jinak: Dává Jákobovi velkolepá, ničím nepodmíněná zaslíbení. V tom se ukazuje Boží bohatá milost vůči člověku, jenž si je nezasloužil. Přesně to je přece známkou milosti: Je prokazována takovým, kteří nemohou uplatnit žádný nárok a kteří z vlastní síly nic nemohou.
To musí Jákob v dalších desetiletích poznat ještě důkladněji. Budou to těžké roky u jeho strýce. Vícekrát bude oklamán. Stále znovu na vlastní pěst a vychytralostí myslí na své výhody. Nakonec Lábana tajně opustí, aby se vrátil do vlasti – za sebou má svého oklamaného strýce a před sebou podvedeného bratra. Nyní se jasně ukáže, že Bůh dostojí svým zaslíbením a zadržuje jeho strýce i jeho bratra od toho, aby Jákobovi učinili něco zlého.
Jákob učiní ještě další těžké zkušenosti, dříve než se Bohu plně svěří a bude Jej tím ctít. Jak často se podobáme tomuto Jákobovi – když jednáme nezávisle na Bohu podle vlastního uvážení, místo abychom se zcela svěřili Božímu vedení.
DHIN,22/6/2016