Lukáš 10,21
Sedmdesát učedníků se právě vrátilo k Pánu Ježíši, udiveno a nadšeno, protože jim byla dána zázračná moc vyvrhovat zlé duchy. Pán jim řekl, aby se neradovali z toho, ale spíše z toho, že jejich jména jsou napsána v nebi. Jak důležité bylo, že jejich oči neměly být upřeny na jejich vlastní dílo, aby měli čas uvažovat o nekonečně větším Božím díle. A to je vidět okamžitě v Jeho obdivuhodné modlitbě. Je to modlitba radosti a nejčistšího díků činění za tu velkou milost a moudrost Otcovu ve zjevování věčných věcí nemluvňátkům. To nezáviselo na schopnosti člověka, ani na lidské znalosti, ale na milosti Otcova srdce.
Jak dobrá připomínka pro nás, aby nás držela na našem místě! A jak skutečná a vzácná je ta modlitba, která dává našemu Bohu a Otci uznání za rady a moudrost, které jsou nekonečně vyšší, než kam mohou dosáhnout všichni lidé. To naplní srdce pravou radostí a děkováním, jako to činil apoštol Pavel, když vroucně zvolal: „Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho, a nevystižitelné cesty jeho. Nebo kdo poznal mysl Pána? Aneb kdo jemu radil? Nebo kdo prvé dal jemu, a bude mu odplaceno? Nebo z něho, a skrze něho, a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva na věky. Amen.“ (Římanům 11,33-36) Toto je pak jiná modlitba, která má velkou důležitost pro naše uchovávání pravého křesťanského charakteru.
L. M. Grant,TLIN,9/5/2011