Lukáš 22,61.62
Tehdy, když byl Šimon od svého bratra Ondřeje veden k Ježíšovi, Pán na něho pohlédl a propůjčil mu jméno Kéfas (srv. s Janem 1,42). Tím jej zjevně „předznamenal“ pro jeho službu. Petr potom později také vše opustil, následoval Pána, a nyní s Ním už tři roky chodil.
Petr se cítil tak úzce připoután ke svému Pánu, že se prohlásil být připraveným pro Něho jít i do vězení a na smrt (verš 33). Ještě při zajetí Ježíše Ho chtěl bránit mečem. Ale nyní viděl svého Pána spoutaného v moci Jeho nepřátel a byl svědkem toho, jak byl obžalován a zle s Ním bylo nakládáno. Tu se ukazuje, kam vede silná sebedůvěra: Strach o vlastní život nabyl vrchu a otázky některých služek a služebníků u Petra způsobily, že Pána třikrát zapřel.
Neztratil tím Petr s konečnou platností spojení se svým Pánem, a tím zároveň všechnu naději pro budoucnost? – Právě v této situaci se Pán Ježíš k Petrovi obrátil a pohlédl na něj! Ať už tento pohled vyjadřoval cokoli: Ukázal Petrovi, že Ježíš zůstal obrácen k němu, ačkoli Petr se odvrátil. To způsobilo hojivé slzy lítosti nad jeho selháním a zároveň zahnalo všechno zoufalství. Obecenství s Jeho Pánem bude obnoveno. A skutečně: Ten Vzkříšený se mu zjeví ještě před všemi jinými učedníky a o něco později ho také veřejně potvrdí v jeho službě.
Pán i dnes nás vzpřimuje Svým okem a uzdravuje, když se nevyhýbáme Jeho pohledu, i když nás někdy zahanbuje!
DHIN,17/6/2016