„Slova Jeremiášova“ končí dvěma dlouhými kapitolami, obrácenými proti Babylonu. Většina jejich veršů pojednává o dobytí a zkažení tohoto města Médskými a jejich spojenci v roce 538 před Kristem. Duch Boží cituje z těchto kapitol ve Zjevení 17 a 18, když mluví o osudu onoho zlého náboženského systému, nazvaného Babylon velký. Boží slovo je vnitřně provázáno. Události v minulosti často předobrazují události, které mají ještě přijít.
Bůh měl zvláštní zájem na Babylonu. Užil jeho armád pro potrestání Svého lidu a dovolil jim, aby zničily Jeho chrám v Jeruzalémě. Kniha Daniele nám ukazuje, jak Bůh jednal s jeho pyšným monarchou Nabuchodonozorem, jak ho pokořil a způsobil, aby oslavoval „krále nebeského, jehož všichni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud, a který chodící v pýše může snižovati“ (Daniel 4,34). Babylon nicméně pokračoval ve svém modlářství, pýše a nepřátelství proti Bohu a Jeho lidu. Bůh znal jeho postoj a věděl, jak bude jednat. Skrze Svého proroka vyslovuje podrobnosti Svého soudu nad ním. Jeho lidu, jemuž jednou bylo řečeno, že se má modlit za pokoj měst těch, kteří ho zajali, je řečeno, aby vyšel z jeho středu a vysvobodil se od prchlivosti Božího hněvu. Boží cesta pro Jeho lid je vždy cestou oddělení od toho, co On musí soudit. E. P. Vedder Jr.,TLIN,5/5/2011