1. Korintským 15,52.54-55
Bojíš se někdy toho „posledního nepřítele“, smrti? (1. Kor. 15,26) Když myslíme na temné brány smrti, jsme od přirozenosti nakloněni se bát. Ale Kristus říká: „Neboj se!“ On byl mrtvý, ale žije po všecku věčnost a má „klíče pekla i smrti“ (Zjevení 1,17.18). Svou smrtí a Svým vzkříšením oloupil smrt o všechny její hrůzy. Má klíče smrti a ponese tě branami smrti do Své přítomnosti. Rozumí tvým pocitům – vždyť On sám zemřel! A chce, aby zbytek tvé cesty zde byl pokojný a bez mraků.
Kristus ty Své vzkřísí a dá jim tělo, které odpovídá „jeho tělu slávy“ (Fil. 3,21). – Ve smrti bude naše duše u Pána Ježíše, ale blaženost bude dokončena teprve tehdy, když duše bude spojena se svým „věčným příbytkem“ (2. Korintským 5,1).
Nevíme do podrobností, jaké radosti nás v nebi očekávají, ale víme dobře, že největší sláva, která nám bude propůjčena, je, že „podobni jemu budeme“. Máš-li tuto naději v Něm, budeš se také sám „očišťovat, jako i on čistý jest" (1. Jana 3,2.3).
Nemusíme se bát smrti, nýbrž smíme s radostnou jistotou vyhlížet den, kdy všichni věřící budou vzkříšeni a budou s Kristem v domě Otce.
DHIN,13/6/2016