Jan 10,14.15
Desátá kapitola Janova evangelia už potěšila nesčetné znepokojené Boží děti a dala jim jistotu o jejich věčném bezpečí. A přece to není hlavní účel té kapitoly.
Cožpak by Kristovým ovcím nemělo stačit, že vědí, že jsou ovce Dobrého Pastýře? Jak by je kdy mohl opustit! Dal Svůj život, aby je osvobodil od každého nepřítele. Shromáždil je v jedno stádo, Boží stádo. Mohla by jedna z nich zahynout? To je nemožné! Jeho velikost, Jeho dobrota, Jeho láska a Jeho moc to nepřipouštějí. Jeho ruka je drží. Jsou v plném bezpečí.
Avšak tato kapitola nebyla napsána, aby zaměstnávala ovce jimi samými, nýbrž Kristem. Tyto verše obracejí zraky věřících na Pastýře, aby viděly Jeho velikost a slyšely Jeho hlas. Pak rozumějí, jak velké požehnání spočívá na tom, že Ho následují.
Devátá kapitola vypráví o muži, jehož oči byly otevřeny. Byl jednou z ovcí Pána. Když byl vyhnán ze synagogy a Ježíš ho našel, zeptal se ho: „Věříš-li ty v Syna Božího?“ Odpověděl: „I kdo jest, Pane, abych věřil v něho?“ Nato mu Pán dal tuto odpověď: „I viděl jsi ho, a který mluví s tebou, on jest.“ A uzdravený slepý zvolal: „Věřím, Pane.“ Potom „klaněl se Jemu“ (verše 35-39).
To je dobrý příklad i pro nás dnes: vidět Pána Ježíše a slyšet Ho, abychom se Mu pak klaněli a následovali Ho.
DHIN,11/6/2016