1. Petra 2,23
Když věřící trpí pro spravedlnost, mohou hledět na povzbuzující příklad Pána Ježíše, a následovat Jeho šlépěje. V Jeho jednání a slovech nikdy nebyl hřích nebo klam. A ani nepřátelství lidí Ho nemohlo vést k tomu, aby se vzdal dokonalé závislosti na Otci (verše 21 a 22).
Jak často s Pánem Ježíšem zle mluvili nebo Ho uráželi. Avšak On byl „jako člověk, … v jehož ústech není žádného odporu“ (Žalm 38,15). – Kolik utrpení Mu, tomu pravému člověku, bylo způsobeno, a jak hluboce je pociťoval! V knize Žalmů jsou četná místa, která nám prorocky dávají pohlížet do Jeho hluboké bolesti v těchto utrpeních. A ačkoli byl zároveň Bůh Syn, nikdy této skutečnosti nepoužil, aby se vyhnul utrpením nebo aby hrozil Svou mocí. – „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23,24) To bylo Jeho smýšlení milosti vůči nepřátelům.
Kde nalezl Pán Ježíš sílu, aby na utrpení plná pohanění ze strany lidí odpovídal odpouštějící milostí? Předával sám sebe i svoji věc Bohu, „který spravedlivě soudí“! Šel po této cestě přece podle Boží vůle. A tak mohl vše přijímat od Boha a všechno Mu předávat.
To je zdroj síly také pro nás, kteří Ho chceme následovat. Jestliže – „líbilo-li by se tak vůli Boží“ (1. Petra 3,17) – musíme neprávem trpět, měli bychom to zcela vědomě přijímat od Boha a hledět na Něho a ne na lidi. Sebe i svou věc máme zcela svěřovat Jemu. Pak má srdce pokoj – i v utrpení a problémech.
DHIN,2/12/2016