Nadpis tohoto žalmu přesně popisuje jeho obsah jako „Modlitbu chudého /zkroušeného/“. Žalm 102 ve verších 1-12 názorně popisuje Mesiášův zármutek a bezútěšnost. Vrabec je společenský tvor, ale Mesiáš je jako „vrabec osamělý na střeše“. Pán Ježíš byl opuštěn Svými učedníky a zavržen od Svého lidu, ale tyto věci blednou při srovnání s utrpeními kříže.
Smíření před nás v tomto Žalmu není stavěno, ale vidíme Mesiáše, jak trpí za Izrael – měl zemřít za „tento národ“ (Jan 11,51). Výsledek je viděn ve verších 13-23, kde máme obnovení Izraele a příchod Pána: „Když by Hospodin vzdělal Sion a ukázal se v slávě své.“
Potom máme před sebou pozoruhodnou věc, když Mesiáš říká: „Ztrápil jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých.“ (verš 24) Mesiáš měl být „vyťat“ (Daniel 9,26; Izaiáš 53,8). Jak by tu mohlo být království, jestliže tu nebyl žádný král? Tajemství je vyřešeno, když čteme, že „od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá“ a že On není nikdo jiný než Hospodin /Jehova/ Stvořitel! Boží komentář k tomuto verši nalézáme v Epištole Židům (Žid. 1,10-12). Stvoření samo zestárne a pomine, ale Kristus zůstává „tentýž“ a Jeho léta nemají žádný konec (verše 26-27). „Tentýž“, je božský titul, znamenající „Ten existující, který se nemění“. Můžeme k Němu obrátit svou důvěru uprostřed stále se měnícího světa. Ježíš Kristus je tentýž, včera, dnes a na věky (Židům 13,8).
B. Reynolds,TLIN,24/4/2011