Izaiáš 38,19
Jeden věřící křesťan byl po dlouhou dobu velmi zaměstnán úkoly v povolání. Zdálo se mu nemožné, aby ráno společně se ženou a dětmi četl Boží slovo a modlil se. Proto to dělala matka s dětmi sama.
Jednoho dne se její tříletý syn nechtěl pomodlit. Zcela vážně řekl: „Ne, maminko, já se teď už nepotřebuji modlit. Brzy budu velký muž!“ S údivem mu odpověděla, že přece všichni muži, kteří milují Pána Ježíše, se také modlí. Tu ten malý odpověděl: „Ne, tatínek je přece také velký muž. Ale nikdy se nemodlí!“
Žena večer vyprávěla svému muži, co malý ráno řekl. Chvíli panovalo mlčení. Pak otec chvějícím se hlasem opakoval slova: „Tatínek se nikdy nemodlí.“ Zasáhla ho v jeho nitru.
Od příštího dne se otec pravidelně účastnil ranní pobožnosti. Pro rodiče zůstalo nezapomenutelné, jak udivená a šťastná byla tvář tříletého, když poprvé viděl svého otce se sepjatýma rukama a se skloněnou hlavou, a když ho pak slyšel, jak se modlí.
Naše úvodní biblické slovo neříká nic o denní době, ve které mají otcové svým dětem předkládat Boží pravdu a věrnost.
DHIN,31/5/2016