Jeremiáš 47,6-7; 48,10
Většina služby proroka Jeremiáše směřovala k jeho vlastnímu lidu, k Judovi. Smutný příběh jejich trvalé neposlušnosti končil dobytím a zkázou Jeruzaléma a Božího chrámu, který v něm byl, a jeho lid byl vzat do zajetí do Babylonu. Malý ostatek, ponechaný v zemi, opustil zem a proti Boží vůli se utekl do Egypta. Přitom s sebou násilně vzali Jeremiáše a Bárucha a pokračovali tam ve své špatnosti a modlářství. Je velmi pravděpodobné, že Jeremiáš skončil svou službu a svůj život v Egyptě.
A přece byly Boží oči upřeny také na národy okolo Judy a závěrečné kapitoly knihy Jeremiáše zaznamenávají soud, který Bůh dal Svým prorokem vyslovit o jedné sousedící zemi za druhou. Egypt, Filistea, Moáb, Ammon, Edom, Damašek, Cedar, Hazor, Elam, a nakonec Babylon jsou osloveny, některé málo slovy, jiné více kapitolami. Některá proroctví jsou datována, jiná nikoli. Bůh v milosti zaslibuje odvrátit potrestání Egypta, Moába a Ammona na konci dnů. Znovu a znovu vidíme, jak Bůh, který zná srdce, odkrývá myšlenky a skutky těchto národů, zvláště jejich modlářství a zlé jednání s Jeho lidem. Tak také na konci soužení v Matouši 25 Pán soudí žijící národy podle toho, jak jednaly s Jeho bratry. Nic neunikne Jeho oku, které vidí vše.
Tyto kapitoly se na první pohled mohou zdát temnými, a snad se nám zdá, že mají malý význam pro nás dnes. A přece nám ukazují mnohá vyučující naučení a detaily o tom, jak se Bůh sám oslavuje v soudu.
E. P. Vedder Jr.,TLIN,21/4/2011