2. Korintským 8,9
Kdo by si myslel, když by se díval na Dítě v Betlémě v Jeho vypůjčených jeslích, že je bohaté? Anebo kdo by si myslel, že ten pokorný Člověk, který neměl, kde by hlavu sklonil, a který řekl: „Ukažte mi peníz“ (Matouš 22,19), nejenže vlastní dobytek na tisíci horách, ale také miliardy světů, které stvořil. Podle celého vnějšího zjevu byl Boží Syn chudý a skutečně se stal chudým, neboť ačkoli byl Vlastníkem všeho a plnost Božství v Něm přebývala, On nikdy nepoužil Svých božských zdrojů, aby ulehčil okolnostem chudoby, do kterých vstoupil.
Když dal stranou podmínky, ve kterých byl věčně bohatý, s desetitisícikrát desetitisíci andělů, čekajících, aby vykonali každý Jeho příkaz, Boží Syn se stal chudým, abychom my skrze Jeho chudobu zbohatli. Žádná lidská mysl nemůže obsáhnout, jak bohatý On byl, ani žádné lidské srdce nemůže vyzpytovat hloubky chudoby, do kterých Jeho svatá duše vstoupila, když na kříži nesl naše hříchy a byl za nás učiněn hříchem.
Jak bohatými nás učinil! Přivedl nás blízko ke Svému Bohu a Otci, kde ve spojení s Ním, jsme byli zbohaceni bohatstvími Jeho milosti. Brzy nás Pán Ježíš odtud povolá, abychom byli Jeho společníky ve slávě Jeho království a v radostech a lásce Otcova domu. Za všechna požehnání království a všechno to, co bylo pro nás podle Boží rady od věčnosti připraveno, budeme vděčit Jemu, jenž byl bohatý, ale pro nás se stal chudým.
T. E. Purdom,TLIN,17/4/2011