2. Mojžíšova 4,2
Mojžíš se po 40 let staral o ovce, ale nyní mu Bůh dal neobyčejně velký úkol: Měl se stát vůdcem Jeho lidu a vyvést jej z otroctví Egypta do Kanánu. Na tento úkol se Mojžíš necítil. Ptal se: „Kdo jsem já?“ Avšak Bůh mu ukázal, že On sám jej chce vybavit vším potřebným. Nenápadná pastýřská hůl se stala symbolem moci, ve které Bůh působil znamení a divy. Byla dokonce nazvána holí Boží (verš 20).
Davide, co je v tvé ruce? – „Hůl, prak a pět oblázků.“ – Směšně málo v očích Saule, opovrženíhodně málo v očích Goliáše. „Což jsem pes, že jdeš proti mně s holí?“ Avšak Bůh použil tyto nepatrné věci v ruce mládence, který v Něho důvěřoval, aby způsobil velké vítězství (1. Samuelova 17,43).
Chlapče, co je v tvé ruce? – Pět chlebů a dvě ryby! – Nic vzhledem k 5000 mužům, ženy a děti nepočítaje. Nic? Ó přece, Pán vzal to málo a rozmnožil to. A výsledek? Všichni byli nasyceni a ještě bohatě zbylo (Jan 6,9).
Chudá vdovo, co máš ve své ruce? – Jen dva šarty! – To bylo vše, co měla. Ne mnoho v očích lidí, ale velmi cenné v očích Pána, neboť ona to málo peněz s celým srdcem zasvětila Božímu domu. Pán viděl její srdce a dal ji za příklad pro všechny dávající (Marek 12,41).
Milý čtenáři, co je v tvé ruce? – Také jen hůl nebo pět oblázků či dvě ryby? Druzí mají více, že? Ale Pán se tě neptá na to, co mají druzí, nýbrž na to, co máš ty! A to chce použít. Dej Mu to!
DHIN,28/5/2016