Filipským 4,2
Od chvíle, kdy apoštol Pavel napsal tato slova Filipským, měly Evodia a Syntyche ještě mnoho následovníků. Nezůstaly mezi Božími dětmi jediné, které nebyly jednotné. V dějinách církve bylo mnoho nejednotností, které byly ctěnými Božími muži vybojovávány nedobrým způsobem: Je při nich postrádána snaha o jednomyslnost.
Přitom na našem místě nejde o otázky správného učení, jinak by Pavel jistě sám řekl k věci vyjasňující slovo. Je to osobní napomenutí. Ne nějaká věc, nýbrž smýšlení zúčastněných je problémem. Lidská nesnášenlivost, snahy osobních názorů, směřujících od sebe ohledně otázek Kde? a Jak?, mohou porušit tu nejlepší spolupráci i mezi věřícími, kteří ohledně cíle jsou naprosto jednotní. Nezáleží na mých vlastních představách, nýbrž na tom, aby naše společné úkoly byly vykonávány způsobem podle Boha.
K tomu musíme mít jako příklad před očima Pána Ježíše. Ten nikdy nehledal Svou vlastní vůli, nýbrž vůli Otce, který Ho poslal (Jan 5,30). Jestliže Ho však ztratíme ze zřetele, pak jsme v nebezpečí, že maličkostem dáme velkou důležitost, a tím vytvoříme napětí.
Kolik trpělivosti měl Pavel s takovými, kteří „jinak smýšleli“ než on (Fil. 3,15). Důvěřoval Pánu, že je povede dále. Ale to jedno mu bylo důležité: aby všichni spolu žili podle obsahu víry, kterou společně vlastnili (Fil. 3,16). Od toho by se nikdo neměl nechat odvést.
DHIN,25/5/2016