Zjevení 1,3
Prorocké výjevy, zcela zvláště ty z knihy Zjevení, se stávají stále zřetelnější v myšlenkách mnoha svatých Božích v těchto dnech. Dříve na ně bylo pohlíženo jako na nejasné a zamlžené. A není to, ptám se, nějaký náznak toho, že se blížíme těmto oblastem – že si jsme vědomi rostoucí jasnosti kvůli tomu, že ty věci jsou blízké?
A kromě toho: Mezi námi je něco jako instinktivní obracení se k myšlenkám na soud a na slávu. Je tu jakýsi pocit o té vážné skutečnosti, že Bůh je hotov zasáhnout tím či oním způsobem do běhu věcí kolem nás. Moci zla se zdají být velmi aktivními a svět velmi povýšeným a soběstačným. Přítomný den je dnem dospělosti světa. Svět „si nyní hraje na muže“. Mluví o jiných dnech jako někdo, kdo si připomíná své dětství. Chlubí se nad všechnu dřívější domýšlivost a slibuje, že bude dělat ještě větší věci. A tak půjde dále, až ho ve chvíli jeho nejvznešenější pýchy zachvátí Boží soud.
Boží lid by měl čekat, jsa opásán a s lampou, což jsou krásné trvalé symboly jeho povolání, dokud se Pán nezjeví – to jest, s myslí opásanou ke svatému oddělení od přítomných věcí a se srdcem osvíceným touhou a očekáváním budoucích věcí.
Tyto myšlenky na soud mohou užitečně pohnout naše srdce v této hodině. Ale dovolte, abych dodal, protože je útěcha to připomenout, že Boží soudy jsou vždy jen na cestě a nikdy neuzavírají scénu nebo neukončují Jeho jednání a úmysl – na cestě ke slávě a království, což je Jeho povoláním pro nás.
J. G. Bellet (psáno r. 1867),TLIN,13/4/2011