Židům 5,13-14
Známý Pavlův výrok: „Tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného,“ je často užíván jako námitka proti studiu toho, co je v Božím slovu zjeveno. To plyne ze dvou příčin. Jedna vychází z citovaného verše, aniž by byl zkoumán kontext; druhá ze zastavení se na cestách Páně tím, že se s nimi seznamujeme v nejmenší možné míře. Není pravda, že se máme omezovat na poznání Ježíše Krista ukřižovaného. Musíme také znát Ježíše Krista oslaveného, Ježíše Krista po Boží pravici; musíme Ho znát jako Nejvyššího kněze; jako Přímluvce u Otce. Měli bychom poznávat Ježíše Krista jak jen možno nejvíce a nespokojovat se zastavením u slov: „Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného“. Říkat to znamená brát literu Slova a zneužít ji.
Když apoštol viděl tendenci církve v Korintu následovat učenost a filozofii člověka spíše než Krista, pak když vede jejich duše zpět ke Kristu, zdůrazňuje, že byl u nich ve slabosti a v bázni. Jeho řeč a kázání nebyly v slibných slovech lidské moudrosti. Rozhodl se neznat mezi nimi než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. Nemluví o ceně krve, ale o postavení Krista Samého, aby skrze kříž snížil všechnu jejich marnou chválu a aby založil jejich víru na Božím slovu a nikoli na lidské moudrosti.
Když si přejeme omezovat se na Ježíše ukřižovaného způsobem, jak je na počátku uvedeno, znamená to, opakuji, omezovat se na nejmenší možnou míru poznání křesťanství. V 6. kapitole Epištoly Židům to apoštol naprosto zavrhuje, když říká: „Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme.“ (Židům 6,1) J. N. Darby,TLIN,11/4/2011