1. Petra 3,8
Jsou osloveni všichni věřící. Všichni, kteří patří ke královskému kněžstvu (kap. 2,9). Některé skupiny osob už dostaly zvláštní naučení, nyní se Petr na závěr obrací na všechny společně.
Aby toto společenství fungovalo přes všechnu rozdílnost, je potřebné stejné smýšlení. Nemusíme být ve všem téhož mínění, ale zásadní nasměrování musí souhlasit. Tím může být jen to smýšlení, které bylo „při Kristu Ježíši“ a je popsáno v prvních verších 2. kapitoly Filipským.
Pomůže nám to, abychom byli soucitní. Tento soucit se nesklání k druhému z výšky. Nezůstává také mlhavý a v odstupu. Ne, zajímá se konkrétně o druhého, který trpí. Ptá se, jak se mu daří. Soucítí s ním. Nese jeho břemeno spolu s ním, i když mu je nemůže odejmout.
Ve všech situacích společného života by měla být vidět bratrská láska. Tato láska nezávisí na příznivých okolnostech nebo momentálním rozpoložení. Je silnější, trvalejší a snese více než přirozená láska. Charakterizuje obecenství věřících, protože všichni jsou bratři v Kristu.
Taková láska nezůstává pouhým citem. Hledá příležitosti, jak by se uplatnila v milosrdenství. Může se ukázat v praktické podpoře druhých nebo ve zvláštní ohleduplnosti na období slabosti v životě nějakého bratra. Možná že se musíme také naučit vycházet se zvláštním charakterem nějaké sestry.
Tak se dostává vlastní „Já“ do pozadí. Učíme se být pokornými. Ne já jsem důležitý, nýbrž důležitý je ten druhý.
DHIN,20/5/2016