2. Mojžíšova 16,16
Jde o mannu, Boží potravu pro Jeho izraelský lid během dlouhé cesty pouští. Pro nás tato manna znamená Krista. Pán Ježíš je „ten chléb živý, který sestoupil s nebe“ (Jan 6,51). On sám je tou potravou, kterou nám Bůh dává pro vnitřního člověka během naší cesty po zemi.
„To jest, o čem přikázal Hospodin.“ Bůh se k nám obrací se slovem; a tu je potřebí pozorně poslouchat. A potom bychom neměli podceňovat význam této potravy, kterou nám On dává! Záleží na tom blaho naší duše.
„Nasbírejte sobě toho!“ Sytit se z Krista není možné jen tak bokem. K tomu je potřebné přemýšlet o jednotlivostech – o Jeho skutcích a slovech v Evangeliích, o Jeho různých vlastnostech, jménech a titulech. Postupně se spojí a vytvoří jeden obraz, obraz velké krásy. Sbírání představuje námahu, k tomu se člověk musí „sehnout“. Avšak už v tom spočívá požehnání.
„Každý…“ – Čas, který je k dispozici, je u každého různý, ale zde se setkáváme: My všichni jsme ještě na cestě, a proto každý věřící potřebuje Krista jako potravu! Kristus každého z nás se sebou vnitřně velmi úzce spojil; proto také může každý z nás nalézt své zdroje jen v Něm.
„… podle míry svého jedení.“ Také zde se lišíme. Chtějme si od našeho Pána vždy dát přiměřenou míru potravy, potravy, ze které máme radost a která nás posiluje! Vždy jí je ale On sám – Kristus.
DHIN,19/5/2016