2. Mojžíšova 30,8
Uvnitř svatyně stál zlatý oltář, na kterém bylo páleno kadidlo. Aron, nejvyšší kněz, to měl dělat každé jitro v době, kdy byla obětována ustavičná zápalná oběť. Večerní oběť „mezi dvěma večery“, byla ve 3 hodiny odpoledne. Pak byly také zapalovány lampy na svícnu, když předtím ráno byly „spraveny /upraveny/“. Později byla tato služba vykonávána knězem, který byl určen losem, jako tomu bylo u Zachariáše, otce Jana Křtitele. Čas večerní oběti byl také spojen s modlitbou – lid stál venku a modlil se (Luk. 1,9-10). V Písmu je modlitba zvláště spojena s kadidlem (Žalm 141,2; Zj. 5,8; 8,3 a dále).
Dnešní verš obsahuje sedmou instrukci ve 2. Mojžíšově knize, kde Pán výslovně řekl, že něco má být „ustavičné“ – věci zvláštní ceny pro Pána. Tato instrukce ukazuje, že v čase večerní oběti a zapalování lamp bylo páleno kadidlo. Sloveso, užité pro pálení kadidla, je stejné jako pro pálení obětí libé vůně, která vystupovala k Bohu, jako vůně odpočinku. Nadto oheň pro zapalování kadidla měl být brán z oltáře zápalné oběti. Když dva z Aronových synů v době uvedení stánku použili „cizí oheň“, byli zabiti pro svou neposlušnost (3. Mojžíšova 10).
Ustavičná služba pálení kadidla byla „před Hospodinem“ – byla v Jeho přítomnosti, k Jeho radosti a podle Jeho instrukcí. Kéž tak činíme dnes, ne pomocí předobrazů a stínů, ale vcházením tou novou a živou cestou, a klanějíce se „skrze Něho“ (Židům 10,19 a dále; 13,15).
A. E. Bouter,TLIN, 9/4/2011