2. Paralipomenon 20,12
Bohabojný král Jozafat je ve velkém soužení: Přitáhla obrovská armáda Moábských a Ammonitských a Meunitských (kral.: „obyvatelů hory Seir“) a chce napadnout Judské království.
Šance pro Jozafata jsou špatné: Juda nemůže proti nepříteli postavit stejně hodnotnou armádu. – A také věřící dnes se vidí postaveni proti mnohem mocnějšímu nepříteli. Chtít se proti němu stavět při chudobě vlastních zdrojů pomoci by bylo zcela bezvýhledné.
Co se má dělat? Má se Juda nepříteli vzdát? V žádném případě! Judští nejsou sice dostatečně silní, aby dobyli vítězství, ale mají nadpřirozený zdroj síly ve svém Bohu. Jozafat se nejprve vůbec nepokouší svým mužům dodávat odvahu. Obrací se výlučně na Boha a vyznává Mu jasnou skutečnost: Juda nemá žádnou sílu. Ale Bůh je větší než Juda a větší než nepřítel. „Toliko na tě patří oči naše.“ – Může Bůh takovou důvěru zklamat? Nikoli, tam kde se víra o Něho opře, tam Bůh bude jednat.
Ještě než nepřítel dorazí, dává Bůh odpověď. Nemusejí bojovat; mají vidět, jak Bůh bojuje za ně (verš 17). V rozhodujícím okamžiku se nepřátelé potom vyhlazují sami mezi sebou.
Pro nás mohou být problémy v mnoha oblastech života a „v nás zajisté není žádné síly“. Ale není žádný problém, který by Bůh nemohl vyřešit. Chtějme proto jít svou cestou pod Jeho vedením, v důvěře v Něho.
DHIN,14/5/2016