Skutky 20,19
Ve svých slovech na rozloučenou ke starším z Efezu bilancuje apoštol Pavel svou službu. Ví, že na něho v Jeruzalémě čeká „vězení a soužení“. – „Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má /život můj/, jen abych běh svůj s radostí vykonal, a přisluhování, která jsem přijal od Pána Ježíše.“ (Skutky 20,23.24)
Jakým způsobem vykonával Pavel svou službu?
„Se vší pokorou.“ Jeho služba se děla bez vnější tvářnosti nebo slávy. Pavel nikdy nestavěl svou vlastní osobu do středu, nýbrž vždy bylo jeho cílem učinit Pána Ježíše v srdcích velikého. Přemýšlení Ježíšových učedníků: „kdo by z nich byl největší“ mu bylo cizí. Nikdy nezapomněl, že „byl ruhač a protivník a ukrutník“ (Lukáš 9,46; 1. Timoteovi 1,13).
„Se slzami.“ – Tento výraz ukazuje, že jeho služba byla doprovázena vnitřní účastí. Jeho soucit platil na jedné straně jednotlivým osobám. Mysleme jen na jeho osobní zasazení se o otroka Onezima. Na druhé straně Pavel neméně hluboce cítil se shromážděními, která povstala na mnoha místech skrze jeho službu. Dělalo mu to osobně starosti, když mezi věřícími byly problémy. Shromáždění (Církev) Boží je přece Kristovo tělo na zemi a má zde vyzařovat krásu a slávu Hlavy v nebi.
Nechme se apoštolovou oddaností znovu povzbudit, abychom sloužili Pánu Ježíši: v pokoře a s vnitřní účastí na těžkostech druhých!
DHIN,12/5/2016