Filipským 2,25.26
Epafroditus cestoval do Říma jako posel věřících ve Filippis. Nelekal se námahy a nebezpečí dlouhé cesty, a Pavel si ho cenil jako bratra, spolupracovníka a spolubojovníka.
Avšak pak Epafroditus onemocněl – byl „blízek smrti“ (verš 27). Zpráva o tom pronikla až do Filippis a způsobila, že věřící byli smutní. O tom věděl i Epafroditus. Proto když opět ozdravěl, měl nutkání, aby věřící co možná brzy zase uviděl, aby kvůli němu a jeho zdraví neměli zbytečné starosti.
Jak se toto spojení věřících s jejich vyslancem Epafroditem dotýká našich srdcí! I my smíme mít podíl na trápení svých spoluvěřících. Pán sám ví, kolik požehnání už vzešlo z nenápadných návštěv nemocných nebo z osobních modliteb v tichosti za věřící, kteří se dostali do nesnází.
V této události spočívá také důležitý poukaz pro nás: Máme ze srdce účast na blahu i na těžkostech všech, s nimiž nás Pán postavil na jednom místě? Jak snadno upadneme do nebezpečí, že se budeme starat jen o ty, kteří nám jsou rodinou nebo přátelstvím blízcí, anebo kteří nám jsou příjemnější než druzí. Takoví, jejichž názor se nám nehodí anebo kteří se nás dotkli napomínajícím slovem, zůstávají snadno bez povšimnutí.
U Epafrodita tomu bylo jinak. Toužil po tom, aby opět mohl spatřit „všechny“ ve Filipis. Následování hodný příklad!
DHIN,9/5/2016