1. Tesalonickým 5,13
Pro dobrou duchovní atmosféru v Božím shromáždění je důležitým předpokladem pokoj mezi věřícími. Tohoto pokoje ale nedosáhneme kompromisy na úkor pravdy. Přesto je potřebné, abychom druhého respektovali, i když nesmýšlí ve všem přesně tak jako my. Jen tak může pravý pokoj vzniknout a trvat.
Všimněme si: Tento pokoj nepřijde sám od sebe! Proto nalézáme v Bibli některé poukazy, které nám ukazují, čím k němu můžeme přispět:
a) „V srdci těch, kteří zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteří radí ku pokoji /plánují pokoj/, veselí.“ (Přísloví 12,20) Tím to začíná. Když plánujeme pokoj, činíme nějaké předsevzetí a sledujeme pevný úmysl. S výslovným přáním v srdci nasazujeme vše na to, abychom žili s věřícími v pokoji.
b) „Pokoje následujte se všechněmi a svatosti.“ (Židům 12,14) Abychom následovali pokoje /nebo: usilovali o pokoj/, musíme použít duchovní energii. Zřeknutí se a sebezapření vyžadují mnoho síly víry, jsou ale nezbytné věci, aby byl pokoj mezi věřícími udržen.
c) „Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteří pokoj působí.“ (Jakuba 3,18) Možná že se setkáváme s křesťany, kteří mají mezi sebou spor nebo napjatý poměr. Pak může být, že máme úkol působit pokoj. K tomu potřebujeme moudrost shůry. Bůh nám ji chce darovat.