Jan 13,10
Tato slova Pána u příležitosti „umývání nohou“ znázorňují obě stránky očišťování vodou: Vykoupání se týká celého těla, zatím co umytí se vztahuje jen na jednu část těla, jako jsou ruce nebo nohy.
Mysleme na obyvatele Orientu, jenž přišel domů z koupání ve veřejných lázních, a pak si přesto musel umýt nohy, neboť ty si cestou opět zašpinil. Není to výstižný obraz křesťana? Ten je plně umyt od svých hříchů, stal se „všechen čistý“, když s vírou přišel k Pánu Ježíši.
Přesto přichází křesťan na své pozemské cestě do styku s nečistotou světa a potřebuje očištění.
Tyto dva body nacházíme naznačeny už ve Starém zákoně. Aron a jeho synové byli v den svého kněžského posvěcení zcela umyti (2. Mojžíšova 29,4); toto umytí se nemuselo nikdy opakovat. Avšak titíž kněží museli pokaždé, dříve než vstoupili do svatyně, umýt ruce a nohy v měděném umyvadle, „aby nezemřeli“ (2. Mojžíšova 30, 18-21).
Pán, jenž Svým učedníkům umývá nohy, a kněží, kteří si sami umývají nohy a ruce, nám představují dvě stránky jedné a téže pravdy: Když Pán vykoná Svou práci na tomto očišťování a myje nám nohy, máme na druhé straně i my osobní odpovědnost a musíme si – abychom zůstali v řeči tohoto obrazu – umývat nohy a ruce, sami se „očišťovat od všeliké poskvrny těla a ducha" (2. Korintským 7, 1).
DHIN,18/7/2005