2. Mojžíšova 29,38.42
Ranní a večerní zápalná oběť byla obětí přinášenou den za dnem a nikdy neměla být přerušena. To je šestá instrukce ve 2. Mojžíšově knize, kde Pán stanovil, že to má být ustavičné. Tato oběť představovala mravní a zákonní základ, na kterém Bůh mohl přebývat mezi Svým vykoupeným lidem. Jak ranní oběť (v devět hodin), tak i oběť „mezi dvěma večery“ (tři hodiny odpoledne) byly zápalné oběti. Měly být bez vady a činily opatření pro vstup, neboť byly jasně spojeny s dveřmi stánku setkávání. Ve všech podrobnostech bylo plně činěno zadost Božím právům: vše bylo činěno „před Hospodinem“. Na tomto základu řekl Bůh Mojžíšovi, že se tam s ním bude setkávat a mluvit s ním. Později k tomuto setkávání došlo (4. M. 7,89; srovnej s 2. M. 25,22) a dovídáme se také, že Mojžíš mluvil k Hospodinu. To je krásná ilustrace svobody, kterou věřící mají v obousměrné komunikaci s Bohem. Dnešní verš ukazuje, že takové výsady nikdy nesmějí být odlučovány od obdivuhodného díla, které bylo jednou vykonáno na kříži. Nadto tato oběť přicházela se suchou obětí jemné pšeničné mouky, připomínající nám dokonalé lidství Pána. Byla smíšena s olejem, neboť Ježíšův příchod byl předem oznámen skrze Ducha Svatého, který je znázorněn olivovým olejem. Kromě toho byl Kristus počat, zachováván, veden a pomazán skrze Ducha. Oběť, vzkříšení a vyvýšení Krista se stalo v moci Ducha Svatého. To vše bylo doprovázeno vínem (radostí) a bylo k plnému uspokojení Boha (vůně příjemná) – základ, který měli ustavičně připomínat. A. E. Bouter,TLIN,27/3/2011