Lukáš 6,12
V Lukáši 5 jsme viděli, že věrný Syn člověka nebyl oklamán zástupy, přivábenými Jeho skutky. V našem případě vidíme spíše, že přesto že se Mu s nenávistí protivili, nepřivedlo Ho to do stavu skleslosti. Nepřítel snadno mění taktiku. Ale nemohl být úspěšný v tom, aby Ho odvedl z cesty poslušnosti vůle Jeho Otce.
Pán se dotázal zákoníků a farizeů, zda je to zákonné, v sobotní den činit dobré nebo činit zlé, zachovat život nebo ho zatratit. Oni nechtěli odpovědět, a On uzdravil toho člověka s uschlou rukou. Ale oni se nezastyděli a hnáni nemoudrostí, rozmlouvali mezi sebou, co by měli učiniti Ježíšovi. Mysleli snad upřímně, že jejich nenávist a pikle ke spáchání vraždy více odpovídají zákonu než Jeho milostivé uzdravení člověka?
Ale toto umíněné protivení se nepřítele dostalo odpověď v tom, že On setrval celou noc v modlitbě k Bohu. Kdo může pochybovat, jaké bylo jádro Jeho modlitby v tom čase? Nechce se obrátit. Nechce se žádným způsobem poddat nepříteli. Boží dílo musí jít dále. Za tím účelem se bezpochyby modlí a ráno ustanovuje dvanáct apoštolů. Když je pronásledován, Jeho volání není k lidem nebo k lidské vládě, ale k Bohu. A dílo bude růst, místo aby bylo zničeno. Skutečně požehnaný, věrný Služebník!
Kéž se učíme mít stejný úmysl srdce v pevném setrvání v modlitbě za Boží dílo bez ohledu na to, jak mocné tu jsou překážky; modlit se za milost a sílu jít dál, i kdyby to mělo zabrat celou noc!
L. M. Grant,TLIN,25/3/2011