„Nikdo není dokonalý. Jen dělej v životě to, co můžeš nejlepšího, a to stačí.“ Mnozí z nás už někdy dostali tuto radu. Má nás potěšit, když jsme zklamaní. Ale za těmito slovy je určitá faleš. Jestliže nikdo není dokonalý, má skutečně význam dělat to nejlepší, co umíme? Jinými slovy: Jestliže nikdo není dokonalý, jak dobrý znamená být „dostatečně dobrý“?
Bible se nikdy nesnaží vyhýbat těžkým otázkám. Její pisatelé, kteří psali v rozmezí asi 16 století světových dějin, rozvinuli pozoruhodně soudržnou odpověď na problém „dostatečně dob-rý“. Tito pisatelé předkládají dokonalého Boha, který vyžaduje spravedlnost. To nám pomůže porozumět, proč se snažíme dosáhnout dokonalosti. Vědomí o tomto standardu bylo vloženo do našich srdcí a svědomí Bohem samým. Je pravda, že nikdo v tomto světě není dokonalý, ale to duchovně není dostatečně dobré. Zdaleka to nedosahuje toho, co Bůh požaduje.
Avšak ta samá Písma nám říkají, že Bůh velmi dobře ví, jak jsme nedokonalí. Nepůsobí na Něho dojem ti, kteří tvrdí, že dosáhli nějaké úrovně dobroty nebo nábožnosti. Má zalíbení v těch, kteří přiznávají svou nízkost a nesnaží se přikrývat své nepravosti. „Srdcem zkroušeným a potřeným, Bože, nepohrdneš.“ (Žalm 51,19) Ježíš chodil v tomto světě a nevolal spravedlivé, ale hříšníky, kteří potřebovali pokání. Pak trpěl za hříchy smrtí na kříži, ten Spravedlivý zemřel jako dokonalá oběť za nespravedlivé, a potom opět vstal. Bůh přijal a stále přijímá ty, kteří k Němu přicházejí skrze nesrovnatelné zásluhy takového Spasitele. S. J. Campbell,TLIN,21/3/2011