8. březen

Nepřijali jste zajisté ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, totiž Otče.

Římanům 8,15

A že jste synové, poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, Otče.

Galatským 4,6

Kromě modlitby Pána Ježíše v Getsemane nalézáme v Božím slově důvěrné oslovení „Abba, Otče“ jen na těchto dvou místech.

Zde volání „Abba, Otče,“ vyjadřuje, že jsme přišli do stejného vnitřního vztahu k Bohu, který k Němu má náš Pán jako Člověk. On nám zjevil Otce. Jeho smrt na kříži položila základ pro náš vztah k Otci. A po Svém vzkříšení uvedl učedníky do tohoto vztahu slovy: „Vstupuji k Otci svému a k Otci vašemu, k Bohu svému a k Bohu vašemu.“ (Jan 20,17)

Avšak také Duch Svatý je zde činný: Způsobuje nové narození, narození „z vody a z Ducha“ (Jan 3,5). Dává nám svědectví a vědomí, že jsme Boží děti. Probouzí v nás lásku dětí. A udržuje v nás vědomí o tomto vztahu. V Epištole Římanům je to On, „ve kterém voláme: Abba, Otče!“ V Epištole Galatským začíná On sám v našich srdcích toto volání.

„Abba, Otče!“ – Do jaké blízkosti jsme k Bohu přivedeni! – Když Pán Ježíš sám tato slova vyslovil, spočívala v nich neomezená důvěra v Otce, v Jeho lásku, moc a moudrost, stejně jako i Jeho dokonalá poslušnost. Dbejme proto na to, aby naše důvěra a naše poslušnost zůstávaly nedotčeny! Pak budeme pociťovat hluboké štěstí tohoto důvěrného vztahu k Otci a budeme moci ze srdce volat: „Abba, Otče!“

DHIN,2/5/2016