V první polovině tohoto žalmu Bůh vede Izrael pouští (verše 1-18). Ve druhé polovině máme vysvobození Izraele a tisíciletou vládu Krista (verše 20-36). Boží jméno „Adonai“ („nejvyšší Pán“) se v tomto žalmu vyskytuje sedmkrát. Význam toho je, že „Adonai“ v žalmech se často vztahuje na Krista (např. Žalm 110,1). Užití Adonai v 68. žalmu je prorocké o Kristově panování jako Člověka. Vystupuje na výsost v triumfu a vede nepřítele, pod jehož mocí bylo lidstvo, jako zajatce.
Verš 19, proroctví v našem dnešním textu, je sám střed žalmu. Vyhlašuje Kristovo nanebevstoupení jako Člověka k Božímu trůnu. Apoštol Pavel používá tento verš na nanebevstoupení Krista zvláště ve vztahu k darům pro křesťanskou službu (Ef. 4,8). Jako na výsost vystoupivší Hlava dostává dary „v člověku“ a uděluje tyto dary tělu Krista (Ef. 4,8-12). V Pavlově První epištole Korintským čteme, že Duch Svatý rozděloval různé dary lidem. Ale v Efezským jsou to ti lidé sami, kteří jsou jako dary dáni Církvi Kristem: evangelisté, pastýři a učitelé. Dary zázračné povahy mohou pominout. Ale dary od na nebe vystoupivšího Krista v Efezským 4 zůstanou na zemi tak dlouho jako Církev, neboť Hlava se věrně stará o sycení těla, dokud to je zde.
Apoštol Pavel vynechává druhou část 19. verše, která mluví o „vzpurných“, protože se vztahuje na Izrael v budoucnosti, kterému bude od Boha také požehnáno. Církev je sycena Kristem nyní tak, jako Izrael bude posilován Adonaiem v budoucím dnu, neboť „On dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný“ (verš 36).
B. Reynolds,TLIN,20/3/2011