Marek 14,36
V Getsemane stála před duší našeho Pána utrpení kříže. Před Ním leželo něco, čeho se musel hrozit. Vždyť On byl ten Svatý, který miloval čistotu a nenáviděl zlo a pro něhož bylo obecenství s Bohem tím nejvyšším statkem. On nemohl chtít být učiněn hříchem a být od Boha opuštěn; nemohl chtít vytrpět smrt, odplatu za hřích!
Jaké hluboké trápení připravila Pánu Ježíši už myšlenka na tato utrpení, jejich pociťování předem: „Počal se lekati a velmi teskliv býti.“ (verš 33) V této těžkosti se třikrát obrátil na Otce.
Ve slovech Jeho modlitby poznáváme nejprve Jeho dokonalou důvěru jako závislého člověka k Bohu Otci: Když Pán Svou úzkost tak otevřeně předložil před Boha, dal najevo, že Bohu v Jeho lásce plně důvěřuje. – „Všecko jest možné tobě.“ Tato slova ukazují, že důvěřoval Bohu také vzhledem k Jeho všemohoucnosti. – „Modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.“ (verš 35) Důvěřoval Bohu v Jeho moudrosti. Bůh by Ho uvedl do těchto nekonečně hlubokých utrpení jen tehdy, když by tu nebyla žádná jiná cesta, na které by mohla být Jeho rada vykonána.
S dokonalou důvěrou Pána Ježíše je spojena Jeho dokonalá poslušnost: Byl připraven činit Boží vůli, i když to, co na Něho přicházelo, si nemohl přát! – „Z toho však, co strpěl, naučil se poslušnosti.“ (Židům 5,8)
Obdivujeme bezmeznou důvěru a bezpodmínečnou poslušnost našeho Pána Ježíše, který se na této cestě utrpení stal naším Zachráncem.
DHIN,1/5/2016