Matouš 11,28
Jedna věc je patřit Kristu, jenž jediný nám dá odpočinek. Jiná věc je, vzít na sebe jho a najít odpočinutí. Pak může být všechno proti nám: Bereme každou situaci z Jeho ruky s vědomím, že ne my se můžeme zachránit, nýbrž musí to udělat On. Jdeme po každé cestě s přáním chválit za ni Otce (porovnej s 25. veršem). – Avšak jak často se to děje? Nemáme my často své vlastní cesty a plány, které jen neradi přivádíme pod Jeho jho?
Co nám v našem životě působí nejvíce těžkostí? Je to překřížená vlastní vůle: „To já nechci!“ – „To nemám rád!“ – „To musím, ale raději bych chtěl něco jiného!“
Petr a Pavel našli toto odpočinutí. Nepokoušeli se vyhýbat utrpení jha: Přijímali své jho; šli, kam On je vedl. Pro Petra to na konci jeho života znamenalo dokonce mučednickou korunu. – Teprve když řekneme „ano“ a následujeme Krista a od Něho se učíme, stává se to lehkým.
Kde se více učíme mírnosti a pokoře než pod Jeho jhem? On Svůj cíl s námi nemění! Ale trpělivě a přívětivě nás nese! Vzpomínáme si na dobu, kdy se v našem životě mnohé zhroutilo? Tu měl náš Pán v nebi s námi neproměnně Své myšlenky lásky! Můžeme se cítit nekonečně slabí, avšak slyšme Jeho hlas: „Vezměte jho mé na se a učte se ode mne!“
DHIN,29/4/2016