2. Samuelova 25,10
Když byl David ještě na útěku před Saulem, poslal jednou několik svých služebníků k zámožnému Nábalovi. David očekával materiální uznání za to, že ochraňovali Nábalova stáda před škodami. Avšak lakomý Nábal to opovržlivě odmítl.
V Davidovi zde poznáváme obraz Pána Ježíše a v Nábalově reakci něco z odmítnutí, které náš Pán zakusil, když přišel na zem: „Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho.“ (Jan 1,11)
Pán přišel, aby lidem přinesl pokoj a aby je osvobodil od jejich hříchů. Avšak jaká byla reakce? Nenávist a odmítnutí! V Žalmech čteme: „Zlým za dobré mi se odplacují.“ – „A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, protože dobrého následuji.“ – „Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.“ (Žalm 35,12; 38,21; 109,5)
Nábal viděl v Davidovi obyčejného služebníka, který utekl svému Pánovi: „Kdo jest David? A kdo syn Izai?“ – Není dnes mnoho lidí, kteří o Pánu Ježíši mluví podobně? Vidí v Něm možná ještě nějakého dobrodince, mravně dobrého člověka, ale právě nic více. Neuznávají, že On je jedinečná Osoba: Boží Syn, ano, Bůh sám. On je jedinou cestou ke spasení; jen On je v stavu dát trvalé štěstí a pravou radost.
Kým je pro mne Pán Ježíš? Kým je pro tebe? – Jak je náš Pán ctěn, když my jako nevěsta v Písni písní z plného srdce svědčíme o tom, čím pro nás je a co jsme v Něm nalezli! (Matouš 16,15; Píseň 5,9-16). DHIN,28/4/2016