Skutky 18,9.10
Bůh vedl apoštola Pavla do Macedonie, a potom dále do Řecka (kap. 16,9; 17,1.10.15). Zdá se, že v Aténách apoštolova práce způsobila jen málo ovoce. Intelektuální Atéňané považovali Pavla za mluvku a posmívali se, když slyšeli o vzkříšení – jiní ale uvěřili (kap. 17,18.32).
Když Pavel začíná v Korintu se zvěstováním evangelia, Pán ho povzbuzuje na začátku citovanými slovy. Jak dojemné a vzácné pro starostlivého apoštola! Nemusí se bát a nemá mlčet – „nebo já s tebou jsem“. A potom přichází jako odůvodnění překvapující a neobvyklé povzbuzení: „… nebo mnoho mám lidu v tomto městě“!
Korint bylo kvetoucí přístavní město, známé svou zkažeností. Když někdo tehdy v řeckém světě žil prostopášně, byl příslovečně nazván „Korinťanem“. – Pán ale Pavlovi říká: „Mnoho mám lidu v tomto městě!“
Jak slavné, že Bůh nás vyvolil „před ustanovením světa“ (Efezským 1,4)! Znal nás už, dříve než jsme byli zachráněni. To ovšem neznamená, že by nyní nemuselo být zvěstováno evangelium. Neboť to je odpovědností člověka, aby věřil poselství. Pán potom také Pavlovi dává úkol: „Mluv a nemlč.“ Evangelium musí být zvěstováno. Vyčerpaní a prázdní hříchem, byli mnozí Korintští otevření pro evangelium (1. Korintským 6,9-11). Pyšní Atéňané Ježíše odmítli, ale v Korintu měl Pán „mnoho lidu“.
DHIN,20/4/2016