1. Mojžíšova 4,8
Podívej se na Abela: Byl zabit v žárlivé nenávisti svým bratrem a stal se první lidskou bytostí, která zemřela! Byl tedy jeho život bez významu? Absolutně ne – kázal déle než kterýkoli kazatel, který kdy žil! Skrze svou „lepší oběť… umřev, ještě mluví“ (Židům 11,4)! Jeho rty jsou výřečnější ve smrti, než by mohly být v životě. Zeptej se Abela: „Stará se o to Bůh?“ a rozum by mohl jen vážně a důrazně odpovědět, že to tak nevypadá!
Podívej se na Mojžíše: Viděl svůj milovaný Izrael, jak úpí pod otroctvím a zneužíváním, ale když se snažil pomoci, udělal jejich těžkost ještě horší. A svou vlastní také! Musel uprchnout do pouště, kde nemohl dělat nic hrdinnějšího než pást po 40 let ovce svého tchána. Jistě se mohl ptát: „Stará se o to Bůh?“, neboť to tak jistě nevypadalo. Ale když viděl Hospodinovu mocnou ruku u díla v jejich zázračném vysvobození u Rudého moře, dostal svou odpověď.
Podívej se na Davida: Byl pomazán za krále, ale pak trpěl a byl honěn Saulem. Toto soužení bylo tvrdou zkušeností, která zkusila jeho vytrvalost a trpělivost, ale z ní vznikly žalmy, které potěšovaly svaté Boží téměř 3000 let. Staral se Bůh? Během těch nejtěžších dob mohl David říci: „Bůh jest spomocník můj…, z soužení všelikého vytrhl mne Bůh.“ (Žalm 54,6.9)
Písmo oplývá ilustracemi toho, jak se Bůh stará, přestože se to navenek jeví opačně. Pevně se držme myšlenky: „Když jest Bůh pro nás, i kdo proti nám?“ (Řím. 8,31)! Cítíme se opuštěni, izolováni? Pak je čas přilnout k Pánu samému!
A. J. Pollock,TLIN,15/3/2011