Žalmistovo srdce „vynášelo“ to, co složil ohledně Krále. Svým jazykem jako „perem hbitého písaře“ popisuje Krále jako „krásnějšího nad všecky syny lidské,“ a dodává: „rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky“. Když byl Mesiáš na zemi, lidé se „divili libým slovům, pocházejícím z úst jeho“ (Luk. 4,22). I Jeho nepřátelé byli nuceni říci: „Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk.“ (Jan 7,46) Byl skutečně krásnější než synové lidští. Žalmista psal také o Králově statečnosti ve válce, neboť On připne meč a Jeho nepřátelé před Ním padnou (srovnej se Zjevením 19,15).
Ale před námi je nyní jiná pozoruhodná věc, a my se učíme, že tento Král je také Bůh (verše 7 a 8)! V Epištole Židům používá Duch Svatý tyto verše na Krista. Aby odlišil Syna Božího od andělů, prohlašuje: „Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti jest berla království tvého.“ (Žid. 1,8) Mesiáš je větší než andělé – On je božská Osoba!
Kristus „miloval spravedlnost a nenáviděl nepravost“, a kvůli těmto Jeho mravním rysům jako Člověka Mu bylo dáno místo nad Jeho společníky (Žalm 45,8). Tento pomazaný a vyvýšený Člověk má „účastníky /společníky/“, kteří s Ním „z jednoho jsou všichni“, a kteří jsou také nazváni Jeho bratry (Žid. 2,11). Obdivuhodná milost, že Jeho svatí jsou přivedeni do takového spojení s Ním samým! A přece nesmíme nikdy zapomenout, že On je také pro velikost Své Osoby nad Svými účastníky.
B. Reynolds,TLIN,14/3/2011