Když byla duše přivedena k tomu, aby cítila skutečnost svého stavu před Bohem, hloubku své zkaženosti, viny a bídy, svého naprostého a beznadějného úpadku, nemůže mít pokoj, dokud Duch Svatý srdci nezjeví plného a pro vše dostačujícího Krista.
To je velmi prostá, ale velmi důležitá pravda. A smíme se vší jistotou říci, že čím více se jí čtenář sám pro sebe naučí, tím lépe. Pravým tajemstvím pokoje je učinit úplný konec s provinilým, zkaženým, bezmocným, bezcenným Já, a nalézt pro vše dostačujícího Krista jako Boží opatření pro svou nejhlubší potřebu. To je skutečný odpočinek – odpočinek, který nemůže být nikdy porušen. Může přijít zármutek, tlak, spor, zkoušky duše, těžkosti skrze různá pokušení, vrchy a doly, všechny druhy zkoušek a potíží, ale my jsme přesvědčeni, že když je duše skutečně přivedena Bohem Duchem k tomu, aby viděla konec sebe a spočinula plně v Kristu, najde pokoj, který nemůže být nikdy porušen.
Nestálý stav tak mnohých z Božího drahého lidu je výsledkem toho, že nepřijali do svého srdce plného Krista jako Boží vlastní opatření pro ně. Není pochyb o tom, že tento smutný a bolestivý výsledek může být způsoben různými přispívajícími příčinami, jako je zákonická mysl, chorobné svědomí, srdce, zaměstnávající se sebou samým, špatné učení, tajná touha po tomto přítomném světě, trochu zdráhání v srdci, pokud jde o Boží nároky. Ale ať je tou příčinou cokoli, věříme, že se téměř v každém případě ukáže, že chybění pevného pokoje, tak obvyklé mezi lidem Páně, je výsledkem toho, že věřící nevidí nebo nevěří tomu, čím Bůh učinil Svého Krista, aby jim byl a aby byl pro ně, a to provždy.
C. H. Mackintosh,TLIN,11/3/2011