21. únor

I vzali Jeremiáše, který byl v síni stráže, a uvrhli jej do jámy… V té pak jámě nebylo nic vody, ale bláto, takže Jeremiáš tonul v tom blátě… Tedy vzal Ebedmelech ty muže s sebou, a všel… a nabral starých hadrů strhaných, hadrů, pravím, zkažených, které spustil k Jeremiášovi do té jámy po provazech. A řekl Ebedmelech Mouřenín Jeremiášovi: Nu, podlož ty staré strhané hadry a zkažené pod paže rukou svých s provazy. I učinil tak Jeremiáš. Tak vytáhli Jeremiáše po provazech, a dobyli jej z té jámy.      Jeremiáš 38,6,11-13

Během krátké přestávky v obléhání Jeruzaléma se Jeremiáš pokusil opustit město a jít do svého domovského města v pokolení Benjamin. Byl obžalován z dezerce a uvězněn. Král Sedechiáš, slabý, kolísavý a pod velkým tlakem od svých knížat, se poddal, a oni spustili proroka do blátivé jámy.

Ebedmelech, etiopský eunuch, sloužící v královském paláci, upozorňuje krále na Jeremiášovu nesnáz. Dostal svolení, aby vytáhl Jeremiáše z bláta v jámě. Bůh vede naši pozornost k rozmyšlenému, soucitnému způsobu, jakým provedl svůj úkol. Starostlivě spustil měkké, roztrhané hadry k Jeremiášovi, řekl mu, aby si je dal do podpaží. Tak zabránil vážnému poranění proroka, když byl vytahován silnými provazy ze sevření přisávajícího se bláta. Bůh později zachoval Ebedmelechův život, když Jeruzalém padl.

Bůh si vždy všímá nejen toho, co děláme, ale také, jak to děláme. Apoštol Pavel byl mezi Tesalonickými jemný jako chůva, těšící své vlastní dítě. Prosí Korintské skrze tichost a dobrotivost Kristovu (2. Kor. 10,1). Chtěl by raději k nim, ke svým milovaným dětem, přijít v lásce a v duchu tichosti, než s holí (1. Kor. 4,14.21). Kolik příkladů Kristova postoje a cest vidíme v Božím Slovu!

E. P. Vedder Jr.,TLIN,10/3/2011