1. únor

A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás, prosím, z ruky jeho, ať by poznala všecka království země, že jsi ty sám, Hospodine, Bohem.

2. Královská 19,19

Bezbožný král Achas přivedl Judské království do závislosti na Assyrii. Jeho bohabojný syn Ezechiáš ale od začátku své vlády zakoušel Boží pomoc a v důvěře v Boha odvrhl jho Assyrských (kap. 16,7; 19,5- 8).

Když však Senacherib, král Assyrie, vpadne do Judy s velkým vojskem, Ezechiášova odvaha víry klesá. Ochotně platí žádaný poplatek, pro který bere dokonce zlato a stříbro z chrámu. Tím naprosto neovlivněn, nepřítel postupuje částí svého vojska přece dále proti Jeruzalému (kap. 18,13-18).

Co má Ezechiáš nyní dělat? Nepřátelská vojska stojí před zdmi Jeruzaléma. Tu si Ezechiáš uvědomuje: Jen Bůh mi může pomoci. Proto posílá posly k proroku Izaiášovi s prosbou, aby se modlil za lid. A Bůh povzbuzuje Ezechiáše skrze proroka a mluví mu o své záchraně (kap. 19,1-7).

Avšak Assyrský se ještě nevzdává. Posílá Ezechiášovi výhružný rouhavý dopis. Ezechiášova víra mezitím vzrostla poté, co jeho sebedůvěra přinesla velké zklamání. Ezechiášův vztah k Bohu se upevnil. Jde do chrámu a v modlitbě se utíká ke svému Bohu. Tuto důvěru Bůh neponechává bez odpovědi. Zázrak sráží nepřítele na kolena: Assyrský se s konečnou platností stahuje zpět.

Ezechiášovy zážitky nás učí, že každé jednání v sebedůvěře vede jen ke ztrátě. Naproti tomu v přímluvné modlitbě věřících a v osobní důvěře v našeho mocného Boha spočívá velký zisk.

DHIN,13/4/2016