5. Mojžíšova 34,1.2
Mojžíš vedl izraelský lid pouští. Ale nesměl s ním jít přes Jordán do země Kanán, protože u Meribah jednal svévolně (srovnej s 4. M. 20,12). Avšak Boží všemohoucnost a milost mohou i ze selhání člověka vyvést něco dobrého. Tak také zde:
Mojžíš sice nesmí vstoupit do země, ale smí ji vidět tak, jako žádný jiný. Bůh mu dává zvláštní pohled, který jde mnohem dále než úchvatný přirozený pohled z hory Nébo. Mojžíš vidí jednotlivá pokolení, jako by již vešla do země. Už obdržela dědictví losem a úplně je zaujala.
Kdo mohl to vše někdy obdivovat vcelku jako Mojžíš? – Mojžíš spolu neprožil nic z chyb a slabostí při dobývání země, nic ze svévole a z žárlivých bojů mezi bratřími v době soudců. Toho všeho zůstal díky Boží milosti ušetřen. Smí z hory Nébo spatřovat zem tak, jak má Izraeli náležet dle Božího plánu. Tak leží před ním: úrodná, krásná a pokojná.
Tento poslední Mojžíšův výhled ukazuje, že Boží milost nakonec slaví vítězství. Podobný výhled je dopřán apoštolu Janovi ve Zjevení. Popsal úpadek a odpadnutí křesťanstva a Boží soud nad ním. Avšak potom je i on „v duchu nesen na horu velikou a vysokou“ a slyší slova: „Pojď, ukáži nevěstu, manželku Beránkovu.“ (Zjevení 21,9.10) – Boží plány se naplní. Jak je to dobré a plné útěchy.
DHIN,7/4/2016