3. Mojžíšova 11,9-11
Sotva musíme říkat, že různé podrobnosti této kapitoly se doslovně vztahovaly na děti Izraele. Bůh předepsal, co mají jíst, a přikázal, že některé věci nemají jíst, ale mají je mít za ohavnost. Křesťanům je na druhé straně řečeno, že „všeliké stvoření Boží dobré jest, a nic nemá zamítáno býti, co se s díků činěním přijímá“ (1. Tim. 4,4-5). Avšak z této kapitoly ve 3. Mojžíšově knize máme získat vzácná naučení.
Pokud jde o ryby, byly tu dvě věci, které když se vyskytovaly společně, vyznačovaly to, co bylo čisté – když ryby měly ploutve a také šupiny. Vše ostatní bylo nečisté. Ploutve ukazují, že stvoření má sílu plavat dolů či stoupat nahoru nebo plout proti proudu. Ryba, která nemá ploutve, má radost, když se drží v bahně, jejím živlem je to, co je nečisté, a řídí se jen proudem okolností. Taková není cesta víry. Ta nalézá vedení v Božím slovu. A i když to je proti vlivu nejdražších přátel, víra jde stále kupředu.
Mnoho vyznavačů křesťanství je doma ve světě, jeho obchodech, v politice, radostech nebo náboženství a nezastává se Kristova jména a cti, ani nevystupuje proti proudu pochybovačství a nevěry, který hrozí, že odnese vše, co je před ním. Duch Svatý, který bydlí v Božích dětech, nám dává sílu, abychom vzdorovali ďáblu a abychom odmítli společenství s nevěřícími. Tak, jako ryba s „ploutvemi“, můžeme plout proti proudu okolností.
H. H. Snell,TLIN,7/3/2011