V letech 1830 až 1832 pracoval Samuel Gobat jako misionář v Habeši, jednom z dřívějších států východní Afriky. S oddaností tam zvěstoval evangelium, ale dlouho nemohl rozeznat žádné ovoce své práce. Vše se zdálo být proti němu, těžkostí přibývalo a on byl velmi skleslý. V jeho srdci se usídlila zlá myšlenka: Bůh mne opustil!
V průběhu jedné cesty, která ho unavila více než jindy, vstoupil jednoho dne do jakési jeskyně. Zde si chtěl trochu odpočinout a Pánu vypovědět celé své trápení.
Když Pánu pověděl, jak mu je u srdce, rozeznaly jeho oči, které si mezitím zvykly na přítmí, náhle hyenu, která ležela jen několik kroků od něho se svými mláďaty. Dosud se nepohnula, ale měla na něho pevně upřené zraky. Misionář se zděšením uprchl z jeskyně. Hyena by ho bývala mohla ve chvilce roztrhat.
Gobat ze srdce děkoval Bohu za to, že ho ochránil, ano že dal odpověď na jeho modlitbu. Neboť nyní to prožil: Bůh mne nikdy neopustí!
David ve svém stáří na základě svých zkušeností řekl: „Mlád jsem byl, a zstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného.“ (Žalm 37,25) On sám se sice vícekrát od Boha vzdálil, i se cítil Bohem opuštěn, ale Bůh se ho nikdy nevzdal a nikdy ho neopustil.
Jen Jeden musel ve Své bolesti pravdivě zvolat: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Matouš 27,46) – S velebením smíme dát odpověď na tuto otázku: Protože Ty, Pane Ježíši, jsi trpěl za mé viny a nesl jsi trest za mé hříchy. DHIN,6/4/2016