Žalm 41,10
Tento žalm začíná zaslíbením Pána tomu, kdo má na mysli chudého. „Chudý“ je zvláštní výraz, užívaný v Žalmech k popisu budoucího zbožného židovského ostatku v průběhu doby soužení. Duch Kristův se s nimi v tomto žalmu plně ztotožňuje, zvláště v bolestné zradě, kterou zakusí v ten den. Pán Ježíš bude moci s nimi soucítit, protože i On zakusil zradu od jednoho ze Svých vlastních učedníků!
V 9. verši nás Duch proroctví vede kupředu k noci, ve které byl Pán Ježíš zrazen. Byl v horním pokoji se Svými učedníky, a právě umyl jejich nohy (Jan 13,4-5). Scéna umývání nohou symbolicky ukazuje přímluvnou službu Pána při očišťování nás od poskvrn na naší cestě zde. Umyl také nohy Jidášovi Iškariotskému. Krátce poté cituje Žalm 41,10: „Ten, kdož jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.“ Právě ta pata, která před chvílí byla v Jeho milostivých rukou, je nyní ve zradě pozvednuta proti Němu! Jidáš obrátil svou patu směrem ke dveřím a užil právě ty umyté nohy k vykonání své zrady na Kristu (Jan 13,18.30). Židovský ostatek zakusí v budoucím dni zradu Antikrista, ale v hodině svého zármutku bude mít soucit Pána Ježíše, tak jako my jej máme v našich zkouškách. Budiž poznamenáno, že Pán Ježíš necitoval tento verš v jeho celé plnosti, ale vynechal slova: „Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval.“ Pán nedůvěřoval Jidášovi, „neboť věděl o zrádci svém“, dříve než se to ukázalo. Druhým učedníkům ukázal, že jeden z nich je stále nečistý (Jan 13,10-11). Jaká milost a vševědoucnost našeho Pána! B. Reynolds,TLIN,5/3/2011