Izaiáš 40,3.5
Prorok Izaiáš je nazýván „evangelistou Starého zákona“. Ve své knize zpívá jakoby píseň vykoupení a ukazuje na Mesiáše, který národům přinese světlo a spasení.
Ve 40. kapitole mluví Izaiáš prorocky o Mesiášově předchůdci, o Janu Křtitelovi. Je jasné, že je míněn Jan, protože toto proroctví je ve všech čtyřech Evangeliích vztaženo na něho! Jan sám cituje to proroctví a prohlašuje, že on je jen „hlas volajícího na poušti“ (Jan 1,23) – že on tedy není sám Mesiáš, nýbrž jen pro Něho připravuje cestu.
Kromě toho obsahuje proroctví pravdu víry, která je veliká, a přesto ji lze snadno přehlédnout: Izaiáš výslovně prohlašuje, že tento hlas nepřipravuje cestu pro nikoho menšího než pro Hospodina samého! Hlas měl volat: „Připravte na poušti cestu Hospodinovu!“ Mesiáš bude Hospodin/Jahve/-Bůh, a při Jeho příchodu bude zjevena sláva Hospodina /Jahve/.
V Novém zákoně pak poznáváme, že to je Ježíš z Nazaréta, jenž byl Janem Křtitelem ohlašován jako Kristus, a je o Něm vydáváno svědectví. Jak nevyzpytatelné je toto tajemství milosti! Ten, jenž přišel na svět, aby byl „Muž bolestí a který zkusil nemoci“ (Izaiáš 53,3), je Hospodin (Jahve). Jemu patří všechno naše velebení a naše poslušnost.
DHIN,3/4/2016