- únor
Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu. Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá. Žalm 92,5.6
Naše doba je poznamenána rychlým a úplně zaplněným životem. Kdy jsme si naposledy vědomě všimli působení a divů našeho Boha, kdy jsme žasli a radovali se:
- z veverky, která zahrabává oříšek?
- z východu slunce, které se postupně vsouvá do dne?
- ze západu slunce, které na nebi hraje všemi barvami?
- z bezstarostně radostného ranního koncertu ptáků?
- z květu růže, který se rozvíjí; z třešně, která roste a uzrává?
- z manželství, které přibývá na hloubce, intenzitě a důvěrnosti?
- z divů těhotenství a narození?
- z malého dítěte, jak si hraje a mluví a jak se směje?
- z přijímání nemoci; z trpělivosti při jejím snášení?
- z povzbuzujícího, důvěrného rozhovoru?
- z Božího dítěte, které se těší z Boha, důvěřuje Mu a jde po cestě s Ním?
- ze záchrany hříšníka od smrti k životu; z divu nového narození?
- z Božích zaslíbení a slibů; z blízkosti a společenství s Ním?
- z Boha, který všechno tak obdivuhodně stvořil, sestavil, zkonstruoval a udržoval?
- z Toho, jenž nás miluje a dal sebe samého za nás?
- z Toho, jenž se stal naším Otcem?
„Zpívati budu Hospodinu, dokud jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokud mne stává.“ (Žalm 104,33)
DHIN,4/9/2015